Florián Zapletal (1884-1969) bol českým vojenským dôstojníkom, ktorý pricestoval na východné Slovensko, kde ho uchvátila architektúra drevených kostolíkov, po ktorých začal pátrať a fotografovať ich najmä na území zakarpatskej Ukrajiny. Patril k obozretným ľuďom – dovolím si citovať krátku pasáž z knihy:
Od prvního kontaktu se Zakarpatím mu učarolali drevené kostelíky. Fotografoval a popisoval je již v r. 1919-20. Po návrat do Prahy část fotografií vystavil v Uměleckoprůmyslovém museu. Někteří umělci si z nich udělali kopie a vydávali (a prodávali) jako své vlastní umělecké práce. Zapletalovi, který na získaní snímků vynaložil hodně sil a prostředků, se to nelíbilo, proto se rozhodl nedávať z rukou své fotografie, pokud je neuveřejní knižně. Túto zásadu dodržoval do konce života. Ze své bohaté zakarpatské sbírky (762 snímků) uverejnil sotva deset.
Ako je vidieť z danej citácie, Zapletal knihu obsahujúcu fotografie fotografickej zbierky vydať nestihol. Po jeho smrti sa veľké množstvo fotografického materiálu dostáva do rúk Mikuláša Mušinku. Opäť krátka citácia:
Při první návšteve Zapletalova bytu v Praze mi pani Zapletalová předala dvě krabice se skleněnými fotonegativy ze Zakarpatí a východního Slovenska, zažloutle pozitivy těchto fotografií, desítky deníků a jinych rukopisů, listy, knihy a jiné manželovy materiály. Odevzdávajíc mi týto materiály, pani Lota říkala: -Florian mne požádal, abych toto po jeho smrti předala vám, prý vy nejlíp budete vědet, co s nimi udělat. Vemte si z jeho knih a papírů co chcete, protože po mé smrti stejně toto všechno půjde do sběru-.
Takže nejako takto sa študent Floriana Zapletala dostal k prakticky unikátnym materiálom, ktoré dostal za úlohu vydať knižne. Počas socializmu mu však knihu odmietlo vydať každé oslovené vydavateľstvo, a tak pozostalosť ostala ležať ladom. Majiteľ fotoarchívu – Mikuláš Mušinka, sa však k Zapletalovym fotografiám vrátil, zotriedil ich a publikoval prostredníctvom práve tejto knihy.
Nejedná sa o klasickú knihu, skôr nejaký fotoalbum obsahujúci fotografie karpatských kostolíkov z ukrajinských okresov Rachiv, Tjačiv, Mižhirja, Volovec, Svaljava, Vynohradiv, Berehovo, Mukačevo, Velykyj Bereznyj a z malej časti aj zo slovenských okresov Bardejov, Svidník a Snina. Úvod do albumu, z ktorého pochádzajú aj uvedené citácie napísal Mikuláš Mušinka. Popisy k fotografiám sú uvedené v anglickom, českom a ukrajinskom jazyku. Taktiež úvod je napísaný po ukrajinsky a po česky, záver po anglicky. Kniha okrem viac ako dvesto čiernobielych fotografií obsahuje aj menný register, ktorý zjednoduší vyhľadávanie kostolíkov podľa názvu okresu.
Na záver ostáva poďakovať Mikulášovi Mušinkovi za zverejnenie fotografií v knižnej podobe a zároveň vzdať poctu dnes už prakticky neznámemu bádateľovi a fotografovi v jednej osobe – Florianovi Zapletalovi.